Co požadují předpisy
Jednotné pravidlo pro celou EU neexistuje. Dva příklady ukazují, oč jde:
- Bavorsko: ověřovací doložka má upozornit na zvláštnosti listiny, „zejména na nečitelná slova, změny nebo vynechávky“, pokud to není patrné už z překladu. Byla-li přeložena jen část, je třeba to uvést (čl. 62 odst. 4 BayAGGVG).
- Polsko, Profesní kodex soudního překladatele (TEPIS): překlad zachycuje všechny čitelné znaky viditelné pouhým okem nebo lupou a popisuje nečitelné prvky (§ 29). Text čitelný lupou nebo zvětšením skenu na obrazovce se považuje za čitelný; nečitelnost se konstatuje v poznámce (§ 34).
- Rovněž podle kodexu TEPIS: opravy, dopisky a škrty — včetně úředních — se v místě výskytu zachytí nebo stručně popíšou. Známky zásahu, jako vyškrabání, přepsané číslice, jiný rukopis nebo barva inkoustu, patří do poznámky překladatele (§ 31).
Jak postupovat v praxi
- Nejdřív zvětšit, pak psát „nečitelné“: přibližte sken a v případě potřeby požádejte o lepší sken nebo o originál.
- Jména nehádejte: porovnejte ručně psaná jména s dalšími doklady klienta, například s pasem, a odchylky uveďte.
- Označujte jednotně: například [nečitelné] u slova a [nečitelný podpis] u podpisu. Kodex TEPIS počítá se stručnými poznámkami překladatele kurzívou v hranatých závorkách (§ 30).
- Nejisté, ale čitelné není nečitelné: uveďte nejpravděpodobnější čtení a nejistotu vyznačte v poznámce.
Jak pomáhá Lingverra
Lingverra čte ručně psané záznamy a označí každé místo, kde je rozpoznání nejisté. Hned vidíte, kam se podívat pozorněji. Zda je místo čitelné a jak ho označit, rozhodujete vy.
Čtěte také: Překlad ukrajinských a sovětských dokladů: 7 častých chyb