Co je ověřený překlad?
Úředně ověřený překlad v Česku vyhotovuje soudní překladatel. Zákon č. 354/2019 Sb., o soudních tlumočnících a soudních překladatelích, řadí vyhotovení úředně ověřeného překladu vyžadovaného podle jiného právního předpisu, přímo použitelného předpisu Evropské unie nebo mezinárodní smlouvy k překladatelské činnosti (§ 1 odst. 2) a tu je oprávněn vykonávat soudní překladatel (§ 2 odst. 2).
Náležitosti překladu podrobně stanoví vyhláška č. 506/2020 Sb., o výkonu tlumočnické a překladatelské činnosti. Následující přehled z ní vychází.
Postup v přehledu
Od dokumentu k hotovému ověřenému překladu vede tato cesta:
- záhlaví alespoň první strany s označením zdrojového jazyka (vyhláška, § 23 odst. 1),
- úplný překlad — včetně razítek, pečetí a poznámek,
- spojení přeložené písemnosti s překladem (§ 23 odst. 2),
- očíslování stran (§ 26),
- překladatelská doložka na poslední straně (§ 24),
- otisk překladatelské pečeti, datum a podpis (§ 25),
- v listinné podobě sešití šňůrou přetištěnou pečetí, v elektronické podobě formát PDF/A (§ 27).
Každý z těchto kroků přispívá k přijatelnosti. Chybí-li prvek nebo je chybný, může orgán překlad odmítnout. Dále se na nejdůležitější body podíváme blíže.
Úplnost a věrné podání
Ověřený překlad podává dokument úplně — nic se nevynechává a nic nepřidává. Patří sem nejen souvislý text, ale všechny součásti listiny:
- razítka, pečeti a jejich text,
- rukopisné poznámky a podpisy (označené jako takové),
- tabulky, formulářová pole a jejich uspořádání,
- vodoznaky, ražby a další bezpečnostní prvky (popsané).
Také uspořádání prvků se zpravidla reprodukuje, aby byly originál a překlad porovnatelné vedle sebe. To šetří kontrolnímu orgánu čas a snižuje počet dotazů.
Zacházení s nečitelným a rukopisem
Co není bez pochybnosti čitelné — například text pod razítkem nebo vybledlý zápis — se nehádá, nýbrž označí jako nečitelné. Není to vada, ale správný postup: ověření potvrzuje správnost, a uhádnuté by správné nebylo.
Rukopisné zápisy se přenášejí, pokud jsou bezpečně čitelné, a označují jako rukopisné. Zůstane-li něco pochybné, patří příslušná poznámka do překladu.
Překladatelská doložka
Na poslední stranu překladu připojí překladatel překladatelskou doložku, vyhotovenou alespoň v cílovém jazyce (vyhláška č. 506/2020 Sb., § 24 odst. 1). Doložka obsahuje (§ 24 odst. 2):
- označení překladatele,
- označení zadavatele, je-li orgánem veřejné moci,
- číslo jednací zadavatele, je-li orgánem veřejné moci a překladateli je sdělil,
- údaj, zda překladatel přibral konzultanta k posuzování zvláštních dílčích otázek,
- číslo položky, pod kterou je úkon zapsán v evidenci úkonů.
U částečného překladu doložka uvádí, která část byla přeložena (§ 24 odst. 3). Poslední strana nese také otisk překladatelské pečeti, datum a podpis překladatele (§ 25).
Překladatelská doložka v Česku: vzor a co v ní nesmí chybět
Originál, kopie, nebo sken?
Přeložená písemnost se s překladem spojí. Pokud ji připojit nelze, připojí se její opis; požaduje-li to zadavatel, ověřený opis (vyhláška č. 506/2020 Sb., § 23 odst. 2). Co přesně předložit, je dobré vyjasnit předem s institucí, u níž se překlad podává — předejde se tím dodatečnému odmítnutí.
Kdo smí ověřovat?
Překladatelskou činnost je oprávněn vykonávat soudní překladatel (zákon č. 354/2019 Sb., § 2 odst. 2) — osoba zapsaná v seznamu soudních tlumočníků a soudních překladatelů. O zápisu rozhoduje Ministerstvo spravedlnosti (§ 5).
Ověření provádí soudní překladatel svým podpisem a pečetí.
Apostila a legalizace — jaký je rozdíl?
Někdy cílový orgán požaduje více než samotný ověřený překlad. Pro použití v zahraničí může být nutné dodatečné potvrzení, že razítko a podpis jsou pravé:
- Apostila potvrzuje pravost veřejných listin ve vztazích mezi státy, které přistoupily k Haagské úmluvě z 5. října 1961.
- Legalizace plní podobný účel ve vztahu k ostatním státům.
Zda a které z těchto potvrzení je nutné, předepisuje instituce, u níž se dokument podává. To není součástí samotného překladu, ale mělo by se vyjasnit včas.
Časté důvody odmítnutí
Ověřený překlad je odmítnut, nejsou-li splněny formální požadavky. Typické příčiny jsou:
- nejednotný zápis jmen (viz transliterace),
- chybějící či neúplná překladatelská doložka,
- nereprodukované rozvržení, které ztěžuje srovnání s originálem,
- nesprávný výchozí dokument (kopie místo požadovaného originálu),
- chybějící apostila či legalizace tam, kde se vyžaduje.
Většině těchto bodů lze předejít pečlivou prací a krátkým dotazem u žádajícího orgánu. Krátké předběžné sladění stojí pár minut, dodatečná oprava naproti tomu často celý druhý průchod.
Jak dlouho platí ověřený překlad?
Ověřený překlad neztrácí svou správnost sám od sebe. Některé úřady však požadují aktuální překlady, například proto, že se podkladová situace mohla změnit; rozhodující je, co podávající instituce přijme.
Papír, nebo digitálně?
Zákon připouští listinnou i elektronickou podobu (§ 27 odst. 2 zákona č. 354/2019 Sb.). V listinné podobě je každé vyhotovení vlastnoručně podepsáno a je k němu připojen otisk překladatelské pečeti; vyhláška navíc požaduje překlad sešít, sešívací šňůru připevnit k poslední straně a přetisknout pečetí (vyhláška č. 506/2020 Sb., § 27 odst. 1).
Elektronická podoba vyžaduje souhlas zadavatele, kvalifikovaný elektronický podpis s certifikátem, který obsahuje jméno a příjmení překladatele a označení „soudní překladatel“, a kvalifikované elektronické časové razítko (§ 27 odst. 2 zákona); soubor se zpracuje ve formátu PDF/A (§ 27 odst. 2 vyhlášky). Kterou podobu přijme cílová instituce, je dobré ověřit předem.
Časté otázky zadavatelů
Potřebuji ověřený, nebo prostý překlad? To závisí na tom, co požaduje instituce, u níž se dokument podává. Úředně ověřený překlad se vyhotovuje tam, kde jej vyžaduje jiný právní předpis, přímo použitelný předpis Evropské unie nebo mezinárodní smlouva (§ 1 odst. 2 zákona č. 354/2019 Sb.).
Musím zaslat originál? Překlad se s přeloženou písemností spojuje; nelze-li ji připojit, připojí se opis, na žádost zadavatele ověřený opis (vyhláška č. 506/2020 Sb., § 23 odst. 2). Proto je dobré se s překladatelem předem domluvit, co mu předložíte.
Ověřený překlad, nebo notářské ověření?
Tyto dva pojmy se často zaměňují. Ověřený překlad potvrzuje správnost a úplnost samotného překladu — to činí oprávněný překladatel svou doložkou, pečetí a podpisem. Notářské ověření se naproti tomu netýká kvality překladu, nýbrž pravosti podpisu nebo kopie dokumentu.
Někdy instituce vyžaduje obojí: nejprve ověřený překlad a poté notářské ověření podpisu překladatele. Co přesně je potřeba, určuje opět orgán podání. Proto se vyplatí předem upřesnit znění požadavku — „ověřený překlad“, „notářsky ověřený“ či „s apostilou“ znamenají různé kroky a různé vykonavatele.
Typické dokumenty vyžadující ověření
V praxi ověřený překlad nejčastěji vyžadují dokumenty podávané úřadům, soudům, univerzitám či zaměstnavatelům:
- matriční doklady — rodné, oddací, rozvodové listy a úmrtní listy,
- diplomy, vysvědčení, dodatky s hodnocením a potvrzení o studiu,
- výpisy z rejstříku trestů, lékařské a pracovní dokumenty,
- smlouvy, plné moci, soudní rozhodnutí a notářské zápisy.
Pro každou kategorii mohou platit vlastní požadavky na formu podání a na to, zda je třeba originál. Krátké upřesnění před zahájením práce zpravidla ušetří čas i opakovaný průchod.
Kde software postup zrychluje
Časově náročné části jsou zřídka samo potvrzování, nýbrž překládání, obnova rozvržení a úplné čtení. Právě zde nastupuje Lingverra: dodává překlad se zachovanou strukturou a označuje nejistá místa k cílené kontrole.
Odborná kontrola, překladatelská doložka a ověření přitom zůstávají plně na překladateli — software mu odebírá rutinní práci, nikoli odpovědnost. Tak zbývá více času na to podstatné: odborně správný, přijatelný překlad.